Les Borovičky v Praze Motole - návrh na vytvoření stezky

Smyslem těchto stránek je poskytnout návrh k vybudování lesní stezky pro pěší a cyklisty, která by vedla přírodním koridorem spojujícím Motol a Bílou Horu. Místo je svým stávajícím rozmístěním lesních pěšin velmi problematické, přestože tato lokalita v sobě skrývá obrovské možnosti. Trasa chystané lesní stezky by vedla přibližně podle následujícího plánku:

planek
A - významný krajinný prvek Řepská step
B – motolské skládky, obrovská halda tvořená odpady z ražení pražských tunelů a jinými, která je v současnosti stále navyšovaná
C – svažitá část Boroviček, v této části by bylo vytvoření cesty technicky nejnáročnější
D – střední část Boroviček, cesta by zde většinou vedla po vrstevnici, na mnoha místech již nějaká cesta vede
E – pruh zahrádek, v západní části se jedná o zahrady náležející k domům, na východě leží samostatná zahradní kolonie
F – paseka, mladý borový les, jediné místo, kde je les od shora až dolů přerušený
G – stavba metra Motol, část depo
H - stavba metra Motol, část budoucí stanice u motolské nemocnice

Cesta je vedena přibližně uprostřed lesního pruhu, na většině míst tedy po vrstevnici. Vedení cesty v patě svahu je nevhodné z důvodu rozšiřující se haldy, které komplikuje i nebezpečí sesuvů. Rovněž je tato linie jednou z možných tras chystané Břevnovské radiály. Umístění cesty na horní hranu lesa je rovněž problematické, okraj lesa je méně zajímavý než jeho vnitřní část a mohlo by dojít ke zbytečnému narušení soukromí majitelů zahrad.

S vědomím možného narušení současné přírody si je autor tohoto projektu vědom určitého nebezpečí ztráty přírodních hodnot, proto zde nepředkládá žádnou velkolepou stavbu široké vyasfaltované cesty, která by vyžadovala vysoké náklady hrazené ze státního rozpočtu. Není zájem zde vybudovat dráhu pro rychlý pohyb cyklistů a in-line bruslařů a stejně tak je nevhodné budování dalších komerčních objektů na území lesního půdního fondu.

 

Návrh předpokládá:


Je potřeba využít současných nesouvislých úseků cest a terénních teras. Vzroslé duby zde patří k tomu nejcennějšímu a je potřeba cestu podle nich uzpůsobit.

Jakkoliv by se mohlo zdát, že je přesto stavba cesty velkým zásahem do přírody, je třeba zvážit následující argumenty:


Území je již dnes pod silným antropickým vlivem. Cílem těchto stránek není posuzovat tyto počiny, ale podpořit, aby tento pruh lesa zůstal do budoucna zachován a sloužil jako přírodní útočiště i k pohybu lidí ekologickým způsobem.

Revitalizace lesa

Součástí projektu je v dlouhodobém měřítku i snaha přiblížit les přírodnějším poměrům. Na mnoha místech dominuje borovice černá a trnovník akát, které jsou u nás nepůvodní. Původní je zde dub, který zdejší podmínky snáší stejně dobře jako akát a černá borovice. Kromě dubu je zde vhodné podpořit i následující původní dřeviny, které se zde mnohde objevují v podúrovni: jeřáb obecný, habr, buk, lípa, javory a další. Do zdejších poloh (kyselé písčité půdy) se i výborně hodí borovice lesní, která je zde také již delší dobu vysazována. Svým vlivem na půdu je však méně vhodná než dub a ostatní listnáče.


Dub je dřevinou, která by zde z přírodního hlediska měla mít hlavní zastoupení.


Na mnoha místech západní poloviny Boroviček však převládá borovice černá s akátem. Akát je svými kořeny schopen obohacovat půdu o dusík, což podporuje v bylinném patře nitrofilní (dusíkomilné) rostliny jako např. vlaštovičník, kopřivu a bez černý. Takový porost působí spíše příměstským dojmem.


Pokud se do míst s převládající borovicí černou dostane podúroveň dubů a jiných původních listnáčů, začíná se les svým vzhledem i chemismem blížit přirozenému stavu (opad z dubového listí vytváří příznivější formu humusu, než jehličí borovic)


Sušší část k jihu orientovanému svahu, kyselé písčité podloží a nepříznivý opad borovice černé způsobují stav, kdy je půda téměř bez bylinné vegetace. Půdní prostředí lze vylepšit výsadbou dubových sazenic, možné je však i vyset žaludy. Dříve se lesy opravdu i vysévaly a v této nezaplevelené lokalitě je velice pravděpodobný úspěch této levné metody.


Ze samovolného zmlazení jsou nejčastější kromě akátu dub a jeřáb (nahoře). Na některých místech jsou i mladé buky, pravděpodobně vysázené (vlevo dole). Na obrázku vpravo je mahalebka (třešeň turecká), která výborně snáší sucho a může výborně posloužit alespoň jako dočasná dřevina.


Z keřů se pod akátem vyskytují nejčastěji bez černý a ostružiník. Na obrázcích je skalník celokrajný a líska obecná, které zde jsou častější pod dubem.


Před dvěmi lety sníh ohnul a zlomil část přeštíhleného porostu borovice lesní (asi dvacetiletých). Většina stromů byla ponechána bez zásahu. Nyní se v těchto lesních mezerách bujně šíří akát. Bylo by žádoucí zde vsadit původní duby, jeřáby, buky, lípy aj., které by za přispění vlivu člověka akát přerostly a zastínili.